Proces s Jaroslavem Vetejškou a dalšími třinácti obžalovanými, jehož hlavní líčení se odehrálo v hodonínské sokolovně 20. – 22. března 1950, patřil k prvním lokálním monstrprocesům. Komunistická justice při něm vykonstruovala „protistátní skupinu“, která se skládala převážně z mladých lidí z Hodonína a okolí. Čtyři z nich se 4. ledna 1950 podíleli na zastřelení příslušníka SNB Aloise Dyčky, další byli jejich přátelé a známí, kteří o činu věděli. Někteří obžalovaní také v Dolních Bojanovicích a okolí prováděli drobnou protikomunistickou činnost, např. trávili psy komunistickým funkcionářům, dávali jim do palivového dřeva střelný prach, vyráběli letáky nebo přerušili přívod elektrického proudu do kina v době, kdy se zde promítal sovětský film. Za ideového původce této činnosti i zabití příslušníka SNB označila komunistická justice dolnobojanovického kněze Jaromíra Pořízka, který s věcí neměl vůbec nic společného.
Proces zapadá do období, kdy se komunistický režim rozhodl tvrdě vypořádat s katolickou církví. Ve stejné době byl připravován i monstrproces s číhošťským farářem Josefem Toufarem, který se neuskutečnil jen kvůli tomu, že kněz nepřežil brutální zacházení při výsleších. Týden před hodonínským procesem zahájil komunistický režim represivní "akci K" (kláštery). V noci z 13. na 14. března 1950 Státní bezpečnost a Lidové milice přepadly kláštery sedmi největších řádů. Řeholníci byli přinuceni sbalit si nejnutnější věci a následně byli odvezeni do jednoho internačního a několika centralizačních klášterů, vesměs v pohraničí. V noci z 27. na 28. dubna čekal stejný osud zbylé mužské kláštery. Deset dní po hodonínském procesu začal v Praze monstrproces s řádovými kněžími, v jehož průběhu pronesli vynucené svědecké výpovědi také dva odsouzení z Hodonína, Jaroslav Vetejška a Mojmír Bečka.
Hlavním cílem hodonínského monstrprocesu bylo zastrašit místní silně katolické a na lidovou stranu orientované obyvatelstvo a také se vypořádat s „odbojnou obcí“ Dolními Bojanovicemi. Rozsudky padly 22. března 1950. Jaroslav Vetejška byl odsouzen k trestu smrti. Antonína Buška zachránilo to, že nebyl plnoletý, a dostal nejvyšší možný trest pro mladistvé – 15 let. Trest smrti hrozil také pětadvacetileté matce dvou malých dětí Melanii Klouparové, která navíc byla v době procesu v šestém měsíci těhotenství. Nakonec dostala doživotí. Její bratr Mojmír Bečka dostal 30 let, stejně jako Pavel Hubačka, její manžel Jaroslav Kloupar 15 let. Další doživotní trest obdržel Josef Pospíšil, Petr Vymyslický dostal 20 let, Rudolfa Veitová 25 let, Božena Tomášková 12 let a její manžel Jaromír Tomášek 10 let. Kněz Jaromír Pořízek 15 let, Pavel Komosný dostal 4 roky a Jarmila Obrtlíková, která se provinila jen tím, že byla Vetejškova dívka, 4,5 roku.
(Trasu připravil historik a novinář Petr Zídek)
Cesta Jaroslava Vetejšky měří 10 kilometru, absolvovat se dá za přibližně 2,5 hodiny. Převýšení je nepatrné, téměř celá trasa vede po asfaltu s výjimkou krátkého úseku kolem budov Rybářství Hodonín, kde je kvalitní zpevněná cesta. Trasa je bezbariérová, vhodná pro kočárky, invalidní vozíky či děti na odrážedlech. S výjimkou úseku v centru Hodonína je vedena po značených turistických nebo cyklistických stezkách, částečně po naučné stezce Lesů ČR „Hodonínská doubrava“. Po trase je několik turistických přístřešků, v prostoru Rybářství Hodonín včetně WC. Je nutno počítat s tím, že mezi ZOO Hodonín a Dolními Bojanovice není žádné občerstvení (v areálu Rybářství Hodonín je možné zakoupit čerstvé ryby). Trasa mezi druhým a třetím zastavením prochází kolem vlakového i autobusového nádraží v Hodoníně. Kdo se tedy bude dopravovat do Hodonína veřejnou dopravou, bude mít cestu o cca 1 km delší (vzdálenost vlakového a autobusového nádraží od Výstavní ulice).
