Cesta za svobodou
Jiří Krčmář se po propuštění z lágru rozhodl pro útěk. „Když to tady takhle vypadá, radši půjdu přes hranice.“ Od spoluvězňů věděl, že přímo západní hranici přejít nelze. Jedinou šancí bylo překročit hranici s východním Německem a na západ se dostat v Berlíně. V roce 1964 Jiří Krčmář vyrazil na svou cestu za svobodou. S sebou si nevzal žádné věci, které by ho mohly zpomalovat. Měl pouze výstřižek mapy s vyznačenou hranicí a pár marek, které z dovolených v NDR přivezli kolegové z Kvasin. Hranici se rozhodl přejít v Krušných horách, za obcí Kraslice. Den před tím si v Sokolově koupil štípací kleště a důkladně je omotal izolačkou. To pro případ, že by v drátech byla elektřina. V noci dorazil k zátarasům oddělujícím oba státy. Nikdo ho naštěstí neviděl, tak dráty rychle přestříhal a pokračoval do německého Klingenthalu. Za první noc urazil 50 km. Přes den se snažil zůstat mimo zastavěné území, ale cesta byla dlouhá. „Pokoušel jsem se stopovat, i když jsem neuměl německy.“ Nakonec mu zastavila dodávka a řidič souhlasil, že ho vezme do Berlína. Po ujetí pár kilometrů je ale zastavila policejní kontrola. A to byl pro Jiřího, který byl bez dokladů, konec. „Dostal jsem se opravdu až k Berlínu. Tam už teda o mně věděli a už mě tam naháněli. Až mě nahnali. Nezvládl jsem to.“ Jiřího Krčmáře odvezli zpátky do Československa, kde následoval dlouhý výslech. Pohraničníci nemohli přijít na to, jak se dostal k zátarasu. „Šel jsem přes pole pozpátku, na to nemohli přijít.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jiří Krčmář
Jiří Krčmář se narodil 24. října 1941 v malé obci Česká Rybná, nedaleko Žamberka. Jeho rodina zde po generace vlastnila větší hospodářství, s výměrou asi 20 hektarů. Krátce po roce 1948 byl Jiřího otec označen za kulaka, tedy sedláka poškozujícího státní zájmy. Komunisté od počátku zatěžovali rodinu požadavky na nesmyslně vysoké dodávky plodin. Pokud nebyly naplněny, přišly na řadu sankce. Takto rodině zabavili zánovní traktor, což ještě ztížilo plnění dodávek. Otec byl vzdělaný a přátelský člověk, vážený člen komunity, který vedl obecní kroniku a často promlouval na pohřbech. V roce 1953 se předsedovi výboru znelíbil jeden z jeho proslovů, na téma likvidace soukromých sedláků. V následném soudním procesu dostal otec trest za pobuřování, ve výši jednoho roku a osmi měsíců. Krátce poté vyhodili Jiřího sestru z hospodářské školy a staršímu bratrovi neumožnili přijetí ke studiu. Rok po návratu byl otec odsouzen znovu, ale k výkonu díky amnestii nenastoupil. Dodávky se sice obtížemi dařilo plnit, ale pro rodinu toho z úrody mnoho nezůstávalo. Stupňující tlak byl neúnosný, a tak otec roku 1957 vstoupil do družstva. Jako jeden z posledních. Jiří Krčmář věznění otce a komunistickou šikanu těžce nesl. Pod tlakem neodmaturoval a z gymnázia ho vyhodili. Poté se rozhodl, že začne vlastní boj proti komunistům. Prováděl sabotáže v JZD a vlastnoručně připravoval a vyvěšoval protirežimní letáky. V roce 1960 ho odhalili a za záškodnictví a poškozování socialistického majetku byl odsouzen ke třem a půl rokům. Výkon trestu nastoupil v nápravném zařízení v Příbrami, kde po celou dobu pracoval v dole. Život na šachtě byl těžký. Po propuštění se rozhodl, že než žít v nesvobodě, raději se pokusí utéct na Západ. Cestu měl připravenou. V roce 1964 se vydal přes východní Německo do Berlína, kde chtěl překonat zeď. Před cílem byl však zatčen policií a převezen zpět do Československa. Za pokus o útěk mu soud vyměřil téměř dvouletý trest. Odpykával si ho v Ostrově nad Ohří. Po návratu musel začít pracovat ve fabrice v Žamberku, aby na něj komunisté mohli dohlížet. Krátce na to se oženil. O svobodě nepřestával snít, ale vzhledem k tomu, že měl již vlastní rodinu a děti, v jejich zájmu se o nic dalšího nepokoušel. Po revoluci se Jiří Krčmář stal jedním ze zakládajících členů pobočky Konfederace politických vězňů v okresu Rychnov nad Kněžnou, kde dnes působí jako předseda.
