Praha 4 - Pankrác, Soudní 988/1
vazební věznice · Soudní 988/1, 140 00 Praha-Praha 4, Česká republika
  • Příběh
  • Místo

S bláznem na cele

Dostupné v: English | Česky

V roce 1949 byl Vladimír Ponikelský zatčen a ve vykonstruovaném procesu obviněn z neoznámení trestného činu. O vyšetřovací celu na Pankráci se dělil s člověkem, o němž dodnes neví, jestli byl blázen, nebo to úspěšně předstíral. „Jemu třeba přišla návštěva, přivezli mu čistý prádlo. On tu košili roztrhal na pentličky. Nebo jsme dostali polívku a on, místo aby ji snědl, tak se v ní vykoupal.“ K vysokým oknům na cele měli vězni dlouhou tyč, kterou se okna na noc zavírala. „Jednou se v noci vzbudím a on s tou okovanou tyčí stojí nade mnou. Povídám: ‚Co je?‘ A on: ‚Támhle toho tygra, nevidíte toho tygra v rohu?!‘ Tak mu povídám: ‚Hele, půjč mi tu hůl, nějak ho zlikvidujem.‘ A dal jsem si hůl pod slamník. Říkal jsem dozorci: ‚Pane veliteli, co chcete, budu dělat, třeba na chodbě čistit zábradlí, jen mě od toho blázna vysvoboďte.‘“ Vysvobozením z cely byl pro pana Ponikelského nakonec soud, který ho ovšem poslal na necelý rok do jáchymovských uranových dolů.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vladimír Ponikelský, kapitán v. v.

Vladimír Ponikelský, kapitán v. v.

Kapitán v. v. Vladimír Ponikelský, narozený 10. listopadu 1923, je pamětníkem a především aktivním účastníkem bojových operací 1. československého armádního sboru. Narukoval ve volyňském Rovně v březnu 1944 a byl tak jedním ze 12 tisíc českých dobrovolníků, kteří se přihlásili k československé zahraniční armádě na východní frontě. S ním se ke službě přihlásili jeho otec Václav, bratr Rostislav a strýc. Sestra a nevlastní matka zůstaly na rodinném hospodářství v české obci Máslenka poblíž Dubna, odkud rodina pocházela a kde Václav Ponikelský působil jako starosta. Na Volyň původně přišel pradědeček Vladimíra Ponikelského a otec Václav se tam již narodil. Rodina obdělávala v Máslence menší hospodářství, a dokonce přijala i pravoslavné vyznání. Pro všechny tamější Čechy byla samozřejmostí i vícejazyčnost, protože Volyň byla mnohonárodnostní. Vedle Poláků tu žili Ukrajinci, Židé, Němci a Češi. Pro obyvatele Volyně se pak národnostní ambice především Ukrajinců staly životní hrozbou, stejně jako postup německých armád do SSSR v roce 1941. V roce 1944 tak byla Volyň již oblastí, kde se několikrát převalilo násilí - páchané Němci a ukrajinskými nacionalisty. Sovětští bolševici navíc pomalu přicházeli ke slovu. Vladimír Ponikelský byl zařazen k dělostřelcům a prodělal několikatýdenní výcvik v Rumunsku. Bojovým křtem prošel se svou dělostřeleckou jednotkou v rámci karpatsko-dukelské operace - nejdříve u Krosna, Jasla, vesnice Machnówky na předpolí Dukly, a nakonec v samotném Dukelském průsmyku, smutně proslulém největším krveprolitím v řadách československých vojáků. V květnu roku 1945 nakonec došel se svou jednotkou až do Prahy. V té době již věděl, že v průběhu opavsko-ostravské operace padl jeho bratr Rostislav, jehož tank najel na minu. Válku nepřežil ani strýc, který zahynul pod německou palbou přímo ve vojenské kuchyni ještě během karpatsko-dukelské operace. V obnoveném Československu se Vladimír Ponikelský a jeho otec rozhodli zůstat natrvalo. Usadili se v obci Levonice u Postoloprt, kde jim bylo přiděleno menší pole o výměře 12 hektarů, a začali znovu hospodařit. Kvůli svému otci Vladimír Ponikelský dokonce opustil i armádu, kde mohl rozvíjet slibnou vojenskou kariéru. Jako mnoho volyňských Čechů, kteří bojovali na východní frontě, už se domů vrátit nechtěl. Sovětští komunisté Volyni rozhodně nepřipravovali příjemnou budoucnost. Smutný příběh mu ale komunisté připravili i v jeho novém domově. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen za neoznámení trestného činu. Neudal totiž známého, který se podle Státního soudu v Praze dopustil velezrady na komunistickém zřízení. Při témže monstrprocesu, při němž stanuly před Státním soudem v Praze na čtyři desítky lidí, byl Vladimír Ponikelský odsouzen na 10 měsíců. Předtím byl ale ještě během několikaměsíčního vyšetřování v Mostě mučen vyšetřovateli Státní bezpečnosti. Zbytek trestu odpracoval v jáchymovských uranových dolech. Po propuštění mu byla několikrát nabídnuta spolupráce s bezpečnostními orgány. Vladimír Ponikelský odmítl a nevstoupil ani do KSČ, což by pro něj jako bývalého malorolníka, nyní zaměstnance JZD, mělo nesporné výhody.

Praha 4 - Pankrác, Soudní 988/1

Dostupné v: English | Česky

Za první republiky se zde popravovalo na šibenici. Počet popravených ovšem vůbec nelze srovnávat s obdobím nacistické okupace, kdy bylo v letech 1943–1945 v tzv. sekyrárně popraveno gilotinou přes tisíc osob, mezi nimi i ženy. Po válce se zde konaly veřejné popravy nacistických zločinců a kolaborantů. Popravy pokračovaly i za komunismu, od roku 1954 zde bylo jediné popraviště v Československu. Poslední trest smrti byl vykonán v únoru 1989, celkový počet popravených je 1580.

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo