Přeplněnou lokálkou do dolu Kukla
Při dole Kukla v Oslavanech fungoval v období druhé světové války pracovní koncentrační tábor. Mezi vězni, kteří zde byli drženi na nucené práci, byl i český architekt německo-židovského původu Pavel Spielmann. Jeho syn Petr a žena Leopoldina patřili mezi ty, kteří za svými blízkými pravidelně dojížděli každou neděli lokálkou z Brna. Podle vzpomínky Petra Spielmanna se vždy do Oslavan vydávalo tolik lidí, že je lokálka nemohla uvézt. Museli pod kopcem vždy všichni vystoupit, kopec vyšlapat pěšky, nahoře na ně lokálka počkala a pokračovali v jízdě. Totéž se opakovalo na zpáteční cestě. „My jsme s matkou jezdili k těm horníkům, v jejichž skupinách tatínek pracoval. K němu jsme se nikdy nedostali,“ vzpomíná Petr Spielmann. „Jen si pamatuju, bylo mi tehdy devět let, že jsme ho jednou viděli a mávali jsme na něj...“ Otec válku naštěstí přežil a všichni se v květnu roku 1945 šťastně shledali.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Petr Spielmann
Petr Spielmann se narodil 11. října 1932. Otec Pavel Spielmann pocházel z česko-německé rodiny, matka byla Češka s kořeny na Moravě a před narozením syna Petra žili rodiče v Drážďanech. Po vzniku Výmarské republiky se ale museli vrátit do Československa a usadili se v severních Čechách - Petr se narodil v Ústí nad Labem. V období druhé světové války měl jako míšenec druhého stupně nastoupit do transportu, ale matka ho uchránila. Konec války strávil u příbuzných na moravském venkově. Po válce rodina přesídlila do Prahy. Petr Spielmann po absolutoriu akademického gymnázia odešel studovat do Brna dějiny umění na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Brzy navázal kontakty v uměleckém prostředí, zejména v Domě umění. Po promoci nastoupil v Muzeu města Brna, později odešel do Národní galerie v Praze. V roce 1957 se oženil a založil rodinu. Koncem šedesátých let působil jako odborový předseda v NG a po okupaci dostal nabídku pracovat v Muzeu Bochum v Německu. Se ženou a synem tedy odešel do zahraničí. V roce 1971 byl doma prohlášen za emigranta. Po smrti ředitele bochumského muzea Petera Lea se stal jeho nástupcem. Bochumské muzeum řídil až do roku 1997 a nakoupil do sbírek přes 1200 exponátů od československých výtvarníků, včetně umělců z emigrace. Od roku 1997 žije střídavě v Bochumi a v Brně. V letech 2004–2007 byl děkanem brněnské FaVU.
