Smerš odtud unesl mnoho Rusů

Básník Václav Daněk se podstatnou část svého života živil jako překladatel z ruštiny. Ruský jazyk a literaturutu si oblíbil díky svému strýci Anatoliji Fjodoroviči Gončarovovi, který byl synem kozáckého atamana z Kubáně. Stejně jako mnozí jiní sice zpočátku propadl bolševickým ideám, ale protože kozáci byli historicky spojeni s carským dvorem, měl být Anatolij spolu s dalšími příslušníky jeho etnika zlikvidován. „Dostal předvolání na štáb. Ale zavolal mu kamarád ze štábu, aby nikam nechodil, sedl si k Něvě a počkal, až pojede loď do Finska. Strýc to udělal a zmizel,“ vypráví Václav Daněk. Ve Finsku se zakládal pěvecký a taneční soubor a strýc se do něj přihlásil. Začal s ním cestovat, a tak se dostal až do Československa. Spolu s Anatolijem Gončarovem tehdy mladá republika přijalo 30 tisíc ruských emigrantů. Po válce se tu ale znovu ocitli v nebezpečí. Spolu s Rudou armádu přišla do země i sovětská kontrarozvedka Smerš, která vyhledávala a unášela předválečné ruské emigranty do gulagů. Daňkův strýc Anatolij jim naštěstní unikl. „Bydlel tehdy v Ruském domě ve Strašnicích a přímo odtud Smerš unesl mnoho Rusů. Mému strýci nabídli rehabilitaci a občanství, protože zmapovali celé jeho působení a zjistili, že byl obětí revolučních omylů,“ vysvětluje Václav Daněk. „Rehabilitaci přijal, ale občanství nikoli.“