Kdyně, bývalý hotel Modrá hvězda
Náměstí 136, 345 06 Kdyně, Česká republika
  • Příběh
  • Místo
  • Kvíz

První oběť akce Kámen

Dostupné v: English | Česky

„To bude můj nejhorší okamžik, až spatřím ty ubohé oběti, celou rodinu. Velmi těžko jsem vystupoval po schodech do prvého poschodí. Cítil jsem, že se chvěji na celém těle. Musel jsem býti celý bledý v obličeji, ale nic na plat. Přistoupím ku dveřím, za nimiž bylo slyšet hlasitý hovor, ba i smích. Zaklepám. Uvnitř nastalo okamžitě hrobové ticho. Věřím, že těžko některý z uvnitř sedících polkl slinu.“ 

Tak ve svých pamětech popsal svůj první vynucený převod v rámci Akce Kámen Stanislav Liška. Na falešnou hranici tehdy musel z rozkazu StB převést rodinu Jana Prošvice, bývalého majitele úspěšného podniku ETA, kde se vyráběly domácí elektrospotřebiče. Po znárodnění podniku a po několika varováních agenta-provokátera, že mu hrozí zatčení, se Jan Prošvic rozhodl uprchnout z republiky. Spolu s manželkou sebou vzali pouze dvě starší ze svých celkem čtyř dětí – mladší se měly dostat na Západ později.

Během setkání v hotelovém pokoji se Jan Prošvic obrátil na Stanislava Lišku s otázkou, zda se skutečně není čeho obávat. Velitel stanice SNB ze Všerub mu odpověděl, že nikoli, ale že by si s sebou měli vzít dost jídla. Nato Jan Prošvic u hoteliéra objednal pro každého balíček s jídlem, každý z rodiny se chopil nějakého zavazadla a nasedli do auta. Byl 23. duben 1948, schylovalo se k půlnoci. 

„Je pravdou, že nebylo za těžko pro mě překročiti opravdové hranice i s tou rodinou, ale co moje rodina?“ vzpomíná ve svých pamětech Stanislav Liška. Přemýšlel, zda by ještě nemohl Prošvicovi nějak varovat a zachránit je. „Ne, to neudělám, vždyť moje rodina byla mi nadevše. Upozornit je, v čem se nachází? Ne, to také ne, vždyť nemusí vydržet výslech, mě prozradí a co moje rodina? Ne, nenašel jsem žádného východiska z této již  započaté hrůzy.“

 

Citace Stanislava Lišky a fotografie Jana Prošvice pocházejí z knihy Václavy Jandečkové Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice u Všerub na Domažlicku“, Nakladatelství Českého lesa. Domažlice 2013.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Jan Prošvic 1907 - 1989

Jan Prošvic 1907 - 1989

Vynálezce a podnikatel. Poté, co roku 1923 začalo v Československu rozhlasové vysílání, začal vyrábět stavebnice domácích rozhlasových přijímačů. O tři roky později založil elektrotechnickou živnost a obchod s radioaparáty a domácími spotřebiči. Rychle podnik vybudoval v malou továrnu a na počátku 1939 měl již jeden závod v Praze Libni a druhý v Hlinsku (1942). Během protektorátu jeho podnik vyráběl rozvaděče pro Wehrmacht, aby se jeho zaměstnanci vyhnuli hrozbě totálního nasazení. Po únorovém převratu 1948 komunisté oba podniky znárodnili a vyhrožovali mu zatčením. Zanedlouho rodinu v jejím bytě navštívil agent-provokatér František Hejný, který Prošvicovi přesvědčoval, že jej posílá CIA a že jeho rodině pomůže s emigrací. Prošvic nabídku několikrát odmítl, napotřetí se však nechal přesvědčit. Prošvicova rodina se tak dne 23. dubna 1948 stala první obětí provokační akce Kámen.

Jan Prošvic byl poté odsouzen k nuceným pracem, ale krátce po svém odsouzení dokázal uprchnout z lágru a ještě v roce 1948 přejít do Německa a poté do Velké Británie. Jiřinu Prošvicovou soud zprostil viny s tím, že byla k činu vyprovokována a trestného činu opuštění republiky se nedopustila. Rodině Prošvicových však byly zkonfiskovány obě rodinné vily a tím i téměř všechen movitý majetek, od dopravních prostředků po vybavení domácnosti. Jiřina Prošvicová se s dětmi byla nucena živit téměř nelegálně, oficiálně ji totiž nesměl nikdo zaměstnat. Jan Prošvic začal v Británii pracovat jako tovární dělník. Dokázal se však brzo vzchopit a založil společnost RIMA Sunbeam pro výrobu elektrospotřebičů jako grily, vysoušeče vlasů nebo elektrické nože, značka se v 60. letech stala světovým pojmem v sortimentu kávovarů. Prošvic se tak díky svým schopnostem brzo stal opět zámožným člověkem a snažil se na dálku pomáhat své rodině, která zůstala v pro něj nedostupném Československu.

Kdyně, bývalý hotel Modrá hvězda

Dostupné v: English | Česky

Bývalý Hotel Modrá Hvězda, dříve přezdívaný Bubák podle někdejšího majitele a hoteliéra Františka Bubáka, byl němým svědkem mnoha dramatických událostí. Stýkali se tu odbojáři jak druhého protifašistického, tak třetího protikomunistického odboje. Patřil mezi ně například Stanislav Liška, kterému byl udělen „Junácký kříž“ za obranu vlasti během protektorátu, a který musel hrát v rámci Akce Kámen dvojí roli - v jednom ze zdejších pokojů v prvním patře musel převzít prominentní uprchlíky, a pak je přivést na falešnou hranici, rovnou do rukou StB. Svoji „úřadovnu“ tu měl také Ota Tulačka, bývalý člen ilegálního národního výboru ve Kdyni, zaměstnanec Kdyňských přádelen a organizátor ilegálních přechodů. 

Kdyně, bývalý hotel Modrá hvězda

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo