Nemohl jsem křičet
Bojů karpatsko-dukelské operace se zúčastnil i volyňský Čech, ženista Josef Holec. Všichni se po prožitých krvavých bitvách těšili na přechod přes hranice bývalého Československa. „Šestého října naši průzkumáci přešli hranici a my jsme tam hned odpoledne jeli. Dostali jsme se do první slovenské vesnice. Tam bylo velké minové pole, tak to tam kluci rozminovávali. Pak nás přemístili do Vyšného Komárniku.“ Dne 17. 11. 1944 v Holcově těsné blízkosti vybuchla mina. „Střepina se mi zasekla do hlavy a ochrnul jsem na pravou stranu, jazyk, všechno, ani hlas jsem nemohl vydat, nemohl jsem křičet, všechno bylo nějak zastavený. Tak mě chlapci sebrali a na nosítkách mě přinesli do stodoly ve Vyšným Komárniku. Tam bylo naše první obvaziště. Zdravotnice, taky příslušnice armády, mně píchla injekci, asi protitetanovku, zafáčovala mi rány, a protože jsem nemluvil, tak měla za to, že jsem ohlušený. Klukům pak říkala: ,Ten už taky dodělává.‘ A já to slyšel…“ Josefa Holce společně s dalšími zraněnými odvezli zpět do Polska. „Leželo nás na voze několik, všichni naříkali, plakali, křičeli, a já jsem byl zticha. Hlavní chirurg, štábní kapitán Škvařil, vyšel k vozu ven, díval se na raněné, nevnímal jsem, ale prvního mě vzal na sál, holič mi oholil hlavu a začali operovat.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Josef Holec
Plukovník v. v. Josef Holec se narodil 29. listopadu 1918 v obci Český Straklov na Volyni. Po obecné škole pracoval na hospodářství svých rodičů, ale počátek války mu změnil život. Již na jaře roku 1939 byl odveden do polské armády, přičemž nebyl 1. září mobilizován, ale po čtvrtém dělení Polska byl v roce 1940 odveden do sovětské armády, kde se po napadení SSSR nacistickým Německem postavil proti wehrmachtu jako dělostřelec. U měst Záporoží a Kirovohrad bojoval několik měsíců, než se dostal do německého zajetí. Přestože se stal válečným zajatcem, bylo mu „dovoleno“, aby ve wehrmachtu sloužil v polní kuchyni a vařil. Nucená služba nakonec skončila uvězněním v Kyjevě, kde se mu dostalo zvláštního propuštění ze zajetí - jako Čech se tam setkal s českým „Volksdeutsche“, Čechem odvedeným do německé armády, který mu navzdory velkému riziku obstaral propustku domů. Josef Holec se tak vrátil do obce České Noviny ke své rodině. V letech 1941–1944 byl místním vedoucím ilegální organizace Blaník, odbojové skupiny volyňských Čechů. Po opětovném příchodu sovětské armády na Volyň se dobrovolně přihlásil do nově se tvořícího 1. československého armádního sboru a stal se ženistou. V československé armádě přežil boje u Krosna i masakr u Machnówky, ale osudným se mu stala karpatsko-dukelská operace. Dne 17. 11. 1944 v jeho těsné blízkosti vybuchla mina a zasáhla ho do hlavy. Střepina způsobila ochrnutí, nemohl mluvit a hlavu měl celou od krve, zdravotní sestra v polní nemocni ho jen odbyla slovy: „Ten už stejně dodělává.“ Jako zázrakem nebylo ochrnutí trvalé a po vyléčení v sovětské nemocnici se mohl vrátit do armády, kterou zastihl dne 9. 2. 1945 v Liptovském Hrádku. Byl jmenován náčelníkem 3. ženijního praporu a v této funkci setrval až do konce války. Po válce se usadil ve vesnici Tvršice na Žatecku a krátce nato se zapojil do Judexovy odbojové protikomunistické organizace. Protože se organizace formovala protikomunisticky, byli její členové dne 18. 11. 1948 pozatýkáni. Josef Holec byl odsouzen k 18 měsícům, jeho novým domovem se stal Jáchymov. Po propuštění dne 21. 5. 1950 pracoval jako závozník, mzdový referent a účetní. V současnosti žije v Žatci.
