Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 12, Český rozhlas
hlavní budova Českého rozhlasu · Vinohradská 1409/12, 120 00 Praha-Praha 2, Česká republika
  • Příběh
  • Místo

Jediná oběť, kterou jsem uvnitř viděl

Dostupné v: English | Česky

Do sídla Československého rozhlasu se Otovi Rambouskovi během Pražského povstání podařilo dostat z Balbínovy ulice. Ve zmatku revolučních dní sehnal dva kufry granátů, které mu víceméně ochotně spolu s dalšími zbraněmi vydali příslušníci wehrmachtu na nedalekém Karlově náměstí. Přímo u rozhlasu, kde byly přestřelky nejdivočejší, si někteří vlastenci své nadšení rozmysleli, a tak se pamětníkovi povedlo získat i pušku. Spolu s ostatními povstalci vnikli do budovy a dostali se na střechu, odkud pak sestupovali v doprovodu českého policisty. „Procházeli jsme patro po patru, ale Němci už mezitím odvezli své raněné a mrtvé. Když jsme se před pátou hodinou odpoledne dostali do přízemí, v celém rozhlase jsme našli jediného mrtvého, a to byl náš státní policista. To byla uvnitř budovy jediná oběť, kterou jsem viděl.“ V následujících dnech se Němci pokusili ještě několikrát vysílání umlčet. Boj o rozhlas tak trval celkem čtyři dny.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

boj o rozhlas v květnu 1945

boj o rozhlas v květnu 1945

Přes veškeré nebezpečí začalo povstání v Československém rozhlase spontánně a – jak je u nás zvykem – s vtipem. Hlasatel Zdeněk Mančal ráno uvítal posluchače slovy: „Je právě sechs hodin.“ A pak už on i jeho kolegové Kozák a Malík vysílali jen česká hlášení a hudbu, která vzedmula záplavu telefonických gratulací. Nacistický intendant rozhlasu Thürmer protestoval, a když nepochodil ani u českého inspektora vysílání Kukrála, požádal o vojenskou posilu. Před hlavním vchodem na Schwerinově (dnešní Vinohradské) třídě Němci zesílili zátarasy z ostnatého drátu a pytlů s pískem. V 11:45 přijela na kolech posila 65 vojáků SS, kteří do rozhlasu pronikli vchodem z Balbínovy ulice. Esesáci hledali vysílací studio, ale čeští zaměstnanci předtím odstranili německé nápisy a orientační tabulky, takže chodby a schodiště se pro Němce staly velkým bludištěm. (Zdroj: www.rozhlas.cz)

Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 12, Český rozhlas

Dostupné v: English | Česky

Budova Československého (dnes Českého) rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze se jako objekt mimořádného strategického významu dvakrát ocitl v ohnisku zájmu okupačních mocností. Těžké boje o ni byly svedeny během Pražského povstání na konci druhé světové války. Dne 5. května 1945 začal rozhlas vysílat českou hudbu a i z úst redaktorů se ozývala čeština. Němci se pokusili vysílání ukončit, ale do éteru se podařilo vyslat volání o pomoc. Podruhé se před budovou střílelo v srpnu 1968, kdy se vysílání Československého rozhlasu pokoušeli umlčet sovětští okupanti.

Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 12, Český rozhlas

Na tomto místě

Jediná oběť, kterou jsem uvnitř viděl

Jediná oběť, kterou jsem uvnitř viděl

boj o rozhlas v květnu 1945
Než jim došlo, že tam mají škodnou

Než jim došlo, že tam mají škodnou

Divadlo Semafor
Střepina není suvenýr

Střepina není suvenýr

Stanislav Hnělička
Vlajka od krve

Vlajka od krve

21.8.1968 - Invaze vojsk…
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo