Seznam ohrožených osob putoval za hranice
Domov dívek, který v pražské Kubelíkově ulici po válce provozovala Kongregace Milosrdných sester svatého kříže, se stal v letech 1948 a 1949 dějištěm třetího odboje. Irena Šimonová, jedna z ubytovaných dívek, zde shromažďovala důležité dokumenty, které získala prostřednictvím své kamarádky. „Znala jsem se s Libuší Kuhnovou, která pracovala jako sekretářka na prezidiu Advokátní komory,“ vzpomíná Irena Šimonová. „Měla výbornou možnost dostat se k různým dokumentům. Takže mi některé přinesla a já je potom předala spojce.“ Díky svému příteli Františku Smrčkovi, který po únorovém komunistickém převratu odešel do Německa a zapojil se do protikomunistické činnosti, totiž byla v kontaktu s agenty-chodci, kteří dokumenty bezpečně dopravovali za hranice. Irena Šimonová vzpomíná: „Jednou jsem od ní dostala i seznam advokátů, na kterém bylo vyznačeno, kterým osobám hrozí výpověď a kterým zatčení. Rozhodla jsem se jim pomoci. „Napsaly jsme jim s Libuší dopisy, aby se na to připravili.“ Ale paradoxně právě jeden z varovaných advokátů dopis odnesl na policii. Vypovídá to víc než cokoliv o atmosféře všeobecné nedůvěry v době nástupu komunistů k moci. Irena Šimonová se v té době sama pokusila přejít hranice a byla zatčena. Po nátlaku StB na kamarádku Libuši bylo zbytečné zapírat psaní dopisů. Soud vyměřil Ireně Šimonové v prosinci roku 1949 trest vězení v délce 25 let. Na všechny její kontakty s agenty-chodci se ale kupodivu nikdy nepřišlo.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Irena Šimonová
Irena Šimonová, rodným příjmením Vlachová, se narodila v Ivanově 9. prosince 1929. Oba její rodiče pocházeli ze zámožných rodin, jejich manželství nebylo šťastné a bylo rozvedeno v roce 1945. Pamětnice vyrůstala ve Vyškově, zde zažila 2. světovou válku a následné osvobození města Rudou armádou. Kvůli neuspokojivé rodinné situaci po rozvodu rodičů odešla pamětnice do Prahy, kde byla jako neplnoletá pod dohledem otcova přítele, advokáta ve výslužbě Dr. Pekuláše. V té době studovala Lidovou univerzitu. Během studií se seznámila s Františkem Smrčkem, se kterým udržovala velmi silný, z její strany však pouze přátelský vztah. Po Smrčkově emigraci do západního Německa v roce 1948 se pamětnice jeho prostřednictvím zapojila do ilegální činnosti a snažila se pomoci lidem, kterým hrozila perzekuce komunistického režimu. V březnu 1949 se sama pokusila na Šumavě přejít hranice. Převáděč však pamětnici v lese opustil a útěk se nezdařil. Při zpáteční cestě vlakem do Prahy byla 21. března 1949 zatčena. Po krutých výsleších v Bartolomějské ulici v Praze následoval o Vánocích roku 1949 neveřejný soudní proces „Irena Vlachová a spol.“, dostala trest 25 let vězení. Byla umístěna do věznice v Praze na Pankráci a v roce 1951 odešla na práci do cihelny v Červených Pečkách. Odtud se společně se spoluvězeňkyní pokusila neúspěšně utéct do západního Německa. Policie ji dopadla a ona dostala ke svému trestu další 3 roky navíc. K výkonu trestu ji umístili do pardubické věznice. Zde se jejími spoluvězeňkyněmi staly osobnosti jako Růžena Vacková, Dagmar Šimková, Jiřina Štěpničková, Julie Hrušková a další. Na amnestii v roce 1960 byla Irena Šimonová propuštěna. Odešla k matce do Karlových Varů a žila tam do roku 1968. Provdala se a založila rodinu. Během pražského jara se podílela na založení KAN v Karlových Varech. V srpnu 1968 emigrovala s manželem do Nizozemí. Založila zde úspěšnou firmu podnikající v oblasti oděvů a módy. Dnes žije střídavě v Praze a v Nizozemsku.
