Popravy jako děsivé stínové divadlo
Irena Šimonová se dostala do vězeňské nemocnice na Pankráci v roce 1949. Předcházející vazba a především brutální výslechy se značně podepsaly na jejím zdraví, a tak ještě před výnosem soudu musela být umístěna v nemocnici. Podle pamětnice i zde byla cítit hrůza a napětí z politického teroru. V zákoutích dvora vězeňské nemocnice, jejíž budova má tvar písmene E, se totiž pravidelně konaly popravy. „Ta nemocnice měla na každém rameni toho písmene E jednu šibenici. A na rozdíl od věznice byla v nemocnici velká okna, proto vždycky před popravou přišli s takovými latěmi, na nichž byl připevněný balicí papír, a vsadili je do oken. Jenomže popravy nasvěcovaly reflektory, a tak jsme to v nemocnici celé viděli jako stínohru. Bylo to děsivé divadlo! Ale nikdo z nás si to netroufl ohlásit.“ Dnes lze jen těžko usuzovat, zda tento psychicky deprimující moment byl součástí nátlakové strategie, nebo jen kuriózní nedopatření.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Irena Šimonová
Irena Šimonová, rodným příjmením Vlachová, se narodila v Ivanově 9. prosince 1929. Oba její rodiče pocházeli ze zámožných rodin, jejich manželství nebylo šťastné a bylo rozvedeno v roce 1945. Pamětnice vyrůstala ve Vyškově, zde zažila 2. světovou válku a následné osvobození města Rudou armádou. Kvůli neuspokojivé rodinné situaci po rozvodu rodičů odešla pamětnice do Prahy, kde byla jako neplnoletá pod dohledem otcova přítele, advokáta ve výslužbě Dr. Pekuláše. V té době studovala Lidovou univerzitu. Během studií se seznámila s Františkem Smrčkem, se kterým udržovala velmi silný, z její strany však pouze přátelský vztah. Po Smrčkově emigraci do západního Německa v roce 1948 se pamětnice jeho prostřednictvím zapojila do ilegální činnosti a snažila se pomoci lidem, kterým hrozila perzekuce komunistického režimu. V březnu 1949 se sama pokusila na Šumavě přejít hranice. Převáděč však pamětnici v lese opustil a útěk se nezdařil. Při zpáteční cestě vlakem do Prahy byla 21. března 1949 zatčena. Po krutých výsleších v Bartolomějské ulici v Praze následoval o Vánocích roku 1949 neveřejný soudní proces „Irena Vlachová a spol.“, dostala trest 25 let vězení. Byla umístěna do věznice v Praze na Pankráci a v roce 1951 odešla na práci do cihelny v Červených Pečkách. Odtud se společně se spoluvězeňkyní pokusila neúspěšně utéct do západního Německa. Policie ji dopadla a ona dostala ke svému trestu další 3 roky navíc. K výkonu trestu ji umístili do pardubické věznice. Zde se jejími spoluvězeňkyněmi staly osobnosti jako Růžena Vacková, Dagmar Šimková, Jiřina Štěpničková, Julie Hrušková a další. Na amnestii v roce 1960 byla Irena Šimonová propuštěna. Odešla k matce do Karlových Varů a žila tam do roku 1968. Provdala se a založila rodinu. Během pražského jara se podílela na založení KAN v Karlových Varech. V srpnu 1968 emigrovala s manželem do Nizozemí. Založila zde úspěšnou firmu podnikající v oblasti oděvů a módy. Dnes žije střídavě v Praze a v Nizozemsku.
