Čekaly jsme, až začnou jezdit vlaky
Dne 8. května 1945 osvobodila Rudá armáda ženský pracovní tábor v Merzdorfu. Skupina českých židovských žen, mezi nimi i Jana Dubová, se spolu s Rusy vydala na cestu domů. Skupinka přešla pěšky úpatí Krkonoš a dorazila do Trutnova, kde strávila jednu noc. Druhý den ráno pro dívky přijel četnický autobus a odvezl je do Prachova. Ubytovali je v hotelu, kde několik dní čekaly, až se situace uklidní a začnou jezdit vlaky směrem na Prahu. Tam totiž stále ještě probíhalo povstání a doprava příliš nefungovala. V hotelu si mohly dívky užít výdobytků civilizace, jako byla postel, dobré jídlo nebo čistá koupelna a záchod. Počáteční euforii z navrácení lidské důstojnosti však vystřídala drsná realita. Mnohé z nich neměly kam jít, neboť jejich domovy zabrali cizí lidé. Postupně také zjišťovaly, kolik jejich blízkých se již nikdy nevrátí.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jana Dubová, rozená Hellerová
Narodila se 30. srpna 1926 v Praze, pocházela z české židovské rodiny. Po okupaci Československa ji otec přihlásil do záchranné akce Nicholase Wintona, který organizoval odjezd dětí do bezpečí v Británii. Na Janu se ale už nedostalo a v dubnu 1942 byla s rodinou odtransportována do Terezína. V tamním ghettu zůstala do podzimu 1944, kdy byla deportována do Osvětimi. Její matku hned po příjezdu poslali na smrt, Janu po asi třech týdnech s dalšími ženami odvezli do vesnice Merzdorf, kde pracovaly v továrně na zpracování lnu. Ihned po osvobození tábora sovětskou armádou 8. května 1945 se Jana Hellerová vydala s několika přítelkyněmi pěšky domů. Šly těsně za postupujícími ruskými vojáky. Doma Jana zjistila, že z celé asi třicetičlenné rodiny přežila jen ona a její sestra. Po válce se provdala za svého přítele, kterého znala z Terezína a který rovněž přežil holocaust. Jana Dubová vystudovala Státní grafickou školu a živila se užitou grafikou. Své vzpomínky na holocaust ztvárnila v cyklu obrazů Sny o mrtvých.
