Po třech letech si připadala zase jako člověk
Dne 8. května 1945 osvobodila Rudá armáda pracovní tábor v Merzdorfu. Skupina českých židovských žen, mezi nimi i Jana Dubová, se k vojákům připojila na cestě domů, do Československa. Přešli společně úpatí Krkonoš, kde se stále ještě střílelo a podél cesty ležely vraky aut a mrtvoly. Cestou Rusové dívkám zařídili nocleh a sehnali jídlo. „My jsme ale nesměly nic mastného, to by nás bylo zabilo. Mohly jsme hlavně pečivo, možná nějaký salám.“ Mnozí lidé, kteří se po letech hladovění hned pořádně najedli, na svou nedočkavost doplatili. Druhý den se skupina dívek od Rusů oddělila a vyrazila už samostatně do Trutnova. V Trutnově je ubytovali v hotelu. Poprvé po třech letech strávených v koncentračních a pracovních táborech se mohly vyspat v opravdové posteli, dojít si na čistý záchod, najíst se u stolu a hlavně připadat si konečně zase jako lidé.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jana Dubová, rozená Hellerová
Narodila se 30. srpna 1926 v Praze, pocházela z české židovské rodiny. Po okupaci Československa ji otec přihlásil do záchranné akce Nicholase Wintona, který organizoval odjezd dětí do bezpečí v Británii. Na Janu se ale už nedostalo a v dubnu 1942 byla s rodinou odtransportována do Terezína. V tamním ghettu zůstala do podzimu 1944, kdy byla deportována do Osvětimi. Její matku hned po příjezdu poslali na smrt, Janu po asi třech týdnech s dalšími ženami odvezli do vesnice Merzdorf, kde pracovaly v továrně na zpracování lnu. Ihned po osvobození tábora sovětskou armádou 8. května 1945 se Jana Hellerová vydala s několika přítelkyněmi pěšky domů. Šly těsně za postupujícími ruskými vojáky. Doma Jana zjistila, že z celé asi třicetičlenné rodiny přežila jen ona a její sestra. Po válce se provdala za svého přítele, kterého znala z Terezína a který rovněž přežil holocaust. Jana Dubová vystudovala Státní grafickou školu a živila se užitou grafikou. Své vzpomínky na holocaust ztvárnila v cyklu obrazů Sny o mrtvých.
