Stříleli lidi na dva metry ode mě

Městečko Schӧnheide bylo první zastávkou na pochodu smrti, který 13. dubna 1945 vyrazil z koncentračního tábora Lengenfeld. Vězni spali pod širým nebem na hřišti při teplotě několik stupňů pod nulou. František Wretzl vzpomíná, že se zde k pochodu připojilo komando ze Zwickau, asi o tisíci vězních. Velitelé tohoto komanda byli podle něj bestiální vrazi. „Ještě za ranního šera byl budíček a jako obvykle ti, co nemohli pro nemoc nebo únavu vstát, byli postříleni. Bylo to asi třicet vězňů. Za městem Schönheide se silnice stáčí směrem k našim hranicím. Když jsme vešli do lesa, dal velitel zwickauského komanda postřílet další nemocné. Takové vraždy byly potom na denním pořádku až do skončení pochodu. Už od chlapeckých let jsem při pohledu na krev omdléval. Když tedy začaly tyto vraždy v naší přímé blízkosti, často tak na dva metry ode mě, zatmělo se mi před očima a žaludek se mi cpal do krku. Tehdy jsem si řekl, že dovolím-li si ten luxus a omdlím, tak to bude můj poslední životní počin. Začal jsem dýchat zhluboka, zatnul jsem ruce v pěsti a zaryl nehty do dlaní. Prostě jsem to ustál a potom jsem si zvykl.“