Kdo byl hladový, tomu sehnal kus chleba

Dostupné v: English | Česky

Ivan Malý se na Pankráci ocitl nedlouho po svém zatčení v srpnu 1944. Odtud jej vozili na výslechy na gestapo do takzvané Pečkárny. „Na cele nás bylo třicet lidí, někdy velmi zajímavé případy. Mnozí tam byli za hospodářské delikty. Třeba jeden, co zabil prase. Jiný chlapík zase fasoval potravinové lístky na třicet lidí. Dělal to strašně chytře.“ Dotyčný se jmenoval Pavelka a měl skutečně propracovaný systém, jak k potravinovým lístkům přijít. „Vymyslel si, že je bere pro skupinu lidí z pražské Škodovky. Zfalšoval křestní listy a další papíry, měl vyrobená razítka farních úřadů. Ten to opravdu uměl.“ Pavelka svoji schopnost obstarat jídlo uplatnil i v kriminále na Pankráci. Byl zde velitelem světnice, kterou s ostatními vězni sdílel i pamětník. „Věděl o každém, jak na tom je, a pokud byl někdo moc hladový, tak mu sehnal kus chleba.“ V době, kdy vězni fasovali kromě každodenní šlichty jen malý bochníček chleba, to byla skutečná pomoc.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Ivan Malý

Narodil se 13. října 1922 v Dobřanech u Plzně do rodiny věřících katolíků. Od roku 1940 se zapojil do protinacistické skupiny mladých lidí, kteří působili v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Skupina se snažila především pomáhat lidem povolávaným na nucené práce do Německa, ale také třeba ukrývala výsadkáře ze Sovětského svazu Rudolfa Vetišku. Pamětník jako chemik vyráběl pro odboj cyankáli z kyanidu draselného. Skupina však byla prozrazena a Ivan Malý byl po zatčení mučen v pověstném Petschkově paláci. Na svobodu se dostal koncem roku 1944. Po válce jako komunista a voják z povolání nastoupil do Vojenské nemocnice v Praze 6, kde pracoval ve funkci lékárníka. Členství v KSČ se vzdal po roce 1989.

Další informace

Praha 4 - Pankrác, Soudní 988/1

Dostupné v: English | Česky

Za první republiky se zde popravovalo na šibenici. Počet popravených ovšem vůbec nelze srovnávat s obdobím nacistické okupace, kdy bylo v letech 1943–1945 v tzv. sekyrárně popraveno gilotinou přes tisíc osob, mezi nimi i ženy. Po válce se zde konaly veřejné popravy nacistických zločinců a kolaborantů. Popravy pokračovaly i za komunismu, od roku 1954 zde bylo jediné popraviště v Československu. Poslední trest smrti byl vykonán v únoru 1989, celkový počet popravených je 1580.