Plameny šlehaly proti noční obloze

Odpůrci komunistického režimu ve Žlebech o sobě dávali vědět od počátku roku 1950. Jako první pocítil jejich aktivitu politický ředitel Hospodářského družstva Čáslav, vyživovací referent a člen trestní komise Okresního národního výboru v Čáslavi Alois Blažek. Tomuto komunistickému funkcionáři, který mimo jiné nekompromisně pronásledoval soukromě hospodařící rolníky, přišel v únoru výhrůžný dopis, v němž stálo: „Pane Blažek! Vaše počínání v poslední době stává se zločinným. Od 13. 2. Vám dáváme možnost, abyste se odstranil do čtrnácti dnů z veřejné činnosti. Stává se z Vás nepřímo vrah. Proti takovým budeme postupovat stejným způsobem. Jak neodstoupíte od své činnosti, kterou přivádíte lidi do nesnází, bude proti Vám zakročeno. Odsouzen budete za Vaší nepřítomnosti. Jediný rozsudek v ilegalitě bude smrt! Doufám, že uznáte, že jak v okupaci německé, tak i dnes to bude pro nás zcela dobře proveditelné…“.

Na počátku března lehl popelem menší stoh dalšího komunistického funkcionáře, předsedy Místního národního výboru (MNV) Vladimíra Kořínka. Zaznamenaná finanční ztráta činila 1 700 Kčs. Následovalo přerušení večerní ustavující schůze Jednotného zemědělského družstva (JZD) ve Žlebech, čehož neznámý pachatel dosáhl sabotáží na transformátoru elektrické sítě. 

V noci ze 7. na 8. března 1950 došlo k doposud nejzávažnější události. Tehdy vzplála stodola Zemědělského výrobního družstva ve Žlebech, která stála v polích mezi obcemi Horky a Žleby. Mohutný požár, jenž se rýsoval proti temné noční obloze, se nepodařilo uhasit, zasvé vzala nejen dřevěná budova, z níž zbyly pouze holé betonové pilíře, ale i 1 400 metrických centů uskladněné slámy. Celková škoda se vyšplhala na závratných 350 tisíc Kčs. Stopy po sobě pachatel nezanechal, vyšetřování tudíž uvázlo na mrtvém bodě. Akce namířené proti režimu a jeho podporovatelům však založením požáru stodoly Zemědělského výrobního družstva v žádném případě neskončily. Naopak. Od této chvíle získaly o poznání tvrdší podobu a zasely do mysli mnohých komunistických funkcionářů v kraji obavy o vlastní život. Jak se mělo brzy ukázat, byly více než důvodné.